Květen 2017

Cesta za polskými víny. I. část

26. května 2017 v 9:09 | milasko |  Soutěže, ochutnávky, akce
Prodloužený víkend na počátku května jsme se skupinou přátel využili k výjezdu do Polska. Využili jsme toho, že kamarád Lech Malysz, jeden z autorů ovine.cz, má mezi polskými vinaři dobré kontakty a pochopitelně se i bez problémů domluví. Požádali jsme ho o zorganizování celé akce a byla to velmi dobrá volba.
Protože je mé vyprávění docela dlouhé, abych některé čtenáře neodradil od čtení a jiné naopak trochu navnadil, rozdělil jsem je do dvou částí.
Naše šestičlenná skupinka vínomilů z Pardubicka, v níž byl i další z autorů Jirka Bureš, vyrazila v sobotu ráno ve dvou automobilech, po cestě jsme před hranicemi vyzvedli Lecha a dále už to bylo na něm. Kromě něho jsme měli o polském vinařství jen dosti mlhavé představy a naše očekávání nebyla nijak vysoká. Pravdou ale je, že polští vinaři byli velice přátelští a vstřícní, vína byla slušná, některá i velmi pěkná. Vinice se nacházely na severních svazích Beskyd v poměrně širokém pásmu směrem na východ podél hranic se Slovenskem. Hodně nás překvapilo, když jsme poblíž jednoho vinařství uviděli nejprve půjčovnu lyží a pak i sjezdovku s lyžařským vlekem. To na Moravě zrovna běžné není.
Nejprve jsme ještě poměrně blízko našich hranic navštívili vinařství WINNICA KĘPA WIŚLICKA, které se nachází ukryté v kopcích a je široko daleko jediné. Majitel, pan Jacek Chrobak vyrábí vína bílá, červená i šumivá (z typických místních i klasických šampaňských odrůd). Absolvovali jsme menší ochutnávku, ke které jsme dostali i velmi chutné místní sýry. Vína působila na první pohled sympaticky pěknou adjustáží. Hned první šumivé víno nás velmi příjemně překvapilo. Není divu, že jsou tato vína v Polsku vysoce ceněna. Ze dvou bílých vzorků bylo zajímavé svěží víno z odrůdy Sibera, kterou jsem vůbec neznal. Ale překvapivým vrcholem bylo opravdu povedené víno z odrůdy Regent, které jsem hned zakoupil na další podrobnější přechutnání doma.
Večer jsme navštívili vinařství ZADORA ve Szczepanowicích nad Dunajcem. Sešli se tu čtyři místní vinaři, každý přinesl svá vína na ochutnání. Hostitelkou tu byla paní Zofia Michalowska, vinici DEMETER z Gromniku zastupoval pan Wiktor Zagórski, jeho bratr Piotr vinici KUŹNIA a posledním představovaným vinařstvím bylo PAŃSKIE POLE ze Śmigna, které prezentoval pan Tadeusz Kłęk. Večer byl pro nás mimořádně zajímavý, protože to nebylo jen o ochutnávání, ale velmi pěkně jsme si i popovídali. Až nás překvapilo, jak pozorně polští hostitelé sledovali naše názory na každé z degustovaných vín.
Protože velmi podobný průběh mělo i dopolední nedělní setkání v jedné z místních restaurací, kde bylo vinařů ještě více, přijetí opět velice přátelské, kromě vína i spousta dobrůtek k zakousnutí, shrnu celkové dojmy najednou ve druhé části. V neděli bylo nejvíce koštovaných vín od pana Andrzeje Hause z vinice UROCZYSKO z Janowic ,dále tu byla zastoupena WINNICA AKARIA ze Siemiechówa (pan Jan Piech) a jedním vínem SUCHA GÓRA z Gromniku. Polští vinaři mají nelehkou situaci. Nejen, že se musejí potýkat s chladnějším podnebím, ale byrokracie, která tam vládne, je absolutně nepochopitelná a podnikání v této oblasti výrazně ztěžuje. Údajně se to sice postupně mírně zlepšuje, ale třeba povinnost hlásit hasičům založení vinice, poplatky za každý údaj na etiketě (což vede k tomu, že z ní často nevyčtete vůbec nic), to mi přišlo dost šílené.
Dalším zásadním problémem je chybějící tradice, izolovanost jednotlivých vinařství a obtížnost vzájemného konzultování běžných záležitostí. Když to srovnáme se situací na moravské vinařské vesnici, kde jsou desítky vinařů, většinou vyrůstajících ve vinařských rodinách a s prakticky každodenní možností poradit se třeba se sousedem, je nutno před polskými vinaři smeknout, že do toho jdou a že se jim už daří produkovat i docela pěkná vína. Na druhé straně spousta zbytečných nákladů polská vína až neúměrně zdražuje. Průměrné stojí kolem 40 zlotých (40 x 6,50 Kč = cca 260,- Kč). Když Lech spíše z legrace otevřel láhev stáčeného moravského vína, které se hostitelům zdálo docela dobré, a pak jim sdělil cenu 40,- Kč, nemohli tomu vůbec uvěřit.

Mongolské kmeny

20. května 2017 v 9:18 | milasko |  Mongolové
Problematika mongolských kmenů v době sjednocování je velmi složitá. Když jsem psal o Tatarech (viz), zmínil jsem problém, kdy stejná skupina je jednou označovaná jako kmen, podruhé rod a jindy zase jako klan. Hierarchie je proto velmi nejasná a v tomto článku se tomu trochu vyhnu a nebudu se tím už zabývat. Místo toho bych chtěl přiblížit to, jak vlastně mongolské kmeny chápaly vzájemnou příbuznost. I to ale nebývá vykládáno úplně jednotně.
V zásadě je možné vydělit několik stupňů spřízněnosti mezi mongolsky mluvícími kmeny. Užší jádro Mongolů "ve vlastním slova smyslu" představují Nirunové, většinou spíše menší skupiny, které byly ve 12. století součástí Chabul-chánova kmenového svazu, zvaného Chamag Mongol. Všichni odvozovali svůj původ od krasavice jménem Alan-choa. Pocházeli z jejích tří synů, kteří se jí narodili až po smrti jejího muže - a byli vlastně božského původu. Z nich opět nejužší jádro představují Bordžiginové a početní Tajčiutové.
Další skupiny Nirunů byly: Činosové, kteří se oddělili od Tajčiutů a bojovali proti nim společně s Čingischánem, Manguti, kteří později založili dynastii vládců Buchary, Katakinové, relativně méně významní, protože povstali proti Čingischánovi, Saldžiutové, kteří proti Čingischánovi opakovaně povstávali a byli hodně vybiti, Džadžirátové, k nimž patřil Čingischánův pobratim Džamucha, Durbanové, Bárinové, Nujakinové, Urutové, Barulasové, Chadaginové, Chartakanové, Bulatové, Duklatové, Jisutové, Sukanové a Kungijátové.
Druhé uskupení mongolských kmenů tvořili Darlekinové, Mongolové "obecně", kteří do říše Chamag Mongol nepatřili. K těm významným patřili Chongiratové, z nichž pocházela Čingischánova manželka Börte, velmi početní byli Bajautové , kteří Čingischánovi významně pomohli při sjednocování, dáletu byli Urjanchajci, Džalajrové, Urjautové, Chušanové, Suldusové, Uldurkinové, a Kingitové.
Skupinou blízkou prvním dvěma byl Barguti. Slovo bargu znamená okraj, pohraniční zem. Barguti žili na okraji mongolského světa, východně od jezera Bajkal. Patřili sem vlastní Barguti a dále Chori-tumati, z nichž pocházela i legendární Alan-choa.
A konečně existovala řada dalších, mnohdy velkých a mocných kmenů, mluvících převážně mongolskými jazyky, kteří k Mongolům původně počítáni nebyli, ale při Čingischánově sjednocování byli připojení a tak se také stali Mongoly. Mimořádně významní byli Tataři, tvoření šesti kmeny: Tutukujlut, Alči, Čagan, Kuin, Terat a Barkuj. Byli důležitými nepřáteli Čingischána. Merkité se dělili na tři větve: Uvas, Chaat, a Iduit, z nichž nejpočetnější byli posledně jmenovaní, dělící se na další čtyři skupiny. Patřili k největším nepřátelům Čingischána a byli do značné míry zlikvidováni, zbytky splynuly s Mongoly. V Zabajkalsku a Mongolsku sídlil početný kmenový svaz Kerejtů, k němuž vedle mongolsky mluvících kmenů zřejmě patřily i některé skupiny hovořící turecky. Měli vlastní písmo a zákony, mnozí byli křesťany. Silnou skupinu západomongolských kmenů tvořili Ojrati. Ne zcela jasný je původ Najmanů, snad větve Kitanů. Také oba tyto národy byly včleněny mezi Mongoly, podobně jako Ongutové, potomci Hunů.

Ojrati 5. Chošutský chanát

13. května 2017 v 9:06 | milasko
Tato říše existovala v 17. a 18. století na části dnešního území Číny a Tibetu. V Tibetu probíhaly ve 30. letech 17. století ostré náboženské spory mezi řádem žlutých čepic (škola gelugpa) a červených čepic. V roce 1637 se dalajláma rozhodl pozvat si proti červeným čepicím (kloboukům) na pomoc Ojraty. Ti svolali sněm čuulgan a zde se dohodli o vyslání vojska, složeného ze všech ojratských kmenů. Velení bylo svěřeno chošutskému vládci Guši-chánovi. Ten poté porazil ve velmi krvavé bitvě u jezera Kukunor asi třicetitisícovou armádu spojence červených čepic, východomongolského knížete Cogto-tajšiho. Následně se do této oblasti přesídlila většina kmene Chošutů a začal se zde vytvářet jejich chanát.
Chán dostal od dalajlámy titul Vládce zákonů a ochránce církve. I v několika následujících letech pokračovaly boje proti červeným čepicím a jejich spojencům. Po jejich skončení se stal Guši-chán faktickým světským vládcem Tibetu. Nechtěl ale, aby proti němu Tibeťané povstali, proto oficiální vláda zůstala dalajlámovi. Tato situace přetrvala i za jejich nástupců, takže Chošutský chanát ve skutečnosti po vojenské i politické stránce kontroloval Tibet, byť moc chánů postupně klesala. V roce 1640 se všichni ojratší vládcové sjeli a přijali společné stepní zákony a zároveň buddhismus školy gelugpa jako jednotné náboženství.
V téže době si Mandžuové podrobovali Čínu. Dalajláma byl pozván do Pekingu, zde potvrzen ve svém úřadu císařským dekretem, zároveň se Čína smířila s faktickým stavem. Situaci ale zásadně ovlivnilo nepřátelství mezi Čínou a Džúngarským chanátem, kdy se nakonec obě mocnosti rozhodly na počátku 18. století získat kontrolu nad Tibetem.
Poslední chošutský chán Lchavzan se pokusil o posílení své moci díky spolupráci s Čínou. Zbavil se daljlámy a pokusil se na jeho místo dosadit svého člověka. Tibeťané požádali o pomoc džúngarského chána Cevan-Rabdana. Ten ovládl v roce 1717 Tibet, poslední chán Chošutského chanátu padl. Tibeťané sice zpočátku džúngarské vojsko vítali, když ale vyplenilo Lhasu, nálada v zemi se zásadně změnila. Toho využila Čína. V roce 1720 sem vpadla čchingská vojska a Tibet byl podroben. Roku 1723 se sice Chošutové pokusili povstat, ale byli poraženi.

Velikonoční otevřené sklepy ve Valticích

5. května 2017 v 8:10 | milasko |  Soutěže, ochutnávky, akce
V sobotu 15.4. se ve Valticích konaly otevřené sklepy. Vstupné bylo 400,-Kč, za to dostal návštěvník skleničku, mapu a poukázky na ochutnání jednoho vzorku podle výběru vinaře v každém ze 17 otevřených sklepů a vinoték. V praxi to ale fungovalo velmi různě. Někde si člověk mohl za kupon vybrat prakticky z celé nabídky, jinde ze 2-4 vzorků, v jednom případě byl k dispozici opravdu jen jeden, který mě navíc moc neoslovil. Další vína se dala koupit za 5-25,- Kč. Tento systém nutil návštěvníky se mezi jednotlivými vzorky docela dost projít, protože jednotlivé sklípky byly všude možně po městě. To bylo svým způsobem dobré pro naši kondici a víno tolik "nelezlo" do hlavy, ale já třeba obvykle raději neprocházím zdaleka všechny sklípky. Spíše si vyberu pár nejzajímavějších a v těch toho okoštuji více. To se jak vzhledem k systému kuponků, ale i ke vzdálenosti mezi sklípky dost dobře provést nedalo.
Plusem bylo ale i krásné prostředí, se spoustou historických památek a opravdu zajímavých a mnohdy dost rozsáhlých sklepů. Kdo měl čas a chuť, mohl navštívit i různé další doprovodné akce.
Co se týče vín, byl jsem příjemně překvapen, protože kromě asi 2-3 průměrných vzorků mi vína hodně chutnala. Katalog toho, co lze v jednotlivých sklepech ochutnat, nebyl bohužel k dispozici a vzhledem k velkému množství lidí prakticky všude jsem si nedělal podrobnější poznámky. Načítat uprostřed davu etikety nešlo, tak jsem si jen zapamatoval odrůdy a sklípky, které mě nejvíce oslovily.
V Chateau Valtice byl zajímavý Cabernet blanc a velmi chutný sylván. Klasický vlašáček, ale i oranžové cuvée z Ryzlinku rýnského a Pálavy se mi líbily u Jiřího Kopečka. Příjemné prostředí nabízel vinný sklep Na Příční s pěkným Děvínem.
Ve Vinařství Zapletal měli zase dobrý neuburk. Asi nejzajímavější na podívání byl sklep Valtické podzemí, patřící vinařství Annovino Lednice. Ale nakonec asi nejspokojenější jsem byl ve sklepě Radka Hoštického. Pravda, zpočátku jsem byl trošičku rozpačitý. Zatímco jinde se vinaři prezentovali víny v lahvích s etiketou, zde byla většinou jen rozlitá v karafách, případně v lahvích bez etikety. První dojem ale byl rychle rozptýlen po ochutnání několika vzorků, za které chtěl vinař jen symbolický poplatek. Říkal, že víno dělá, protože ho to baví a v jeho případě to nebyl jen nějaký obchodní trik, vína se mi opravdu líbila. Například Ryzlink rýnský, velmi pěkný byl Dornfelder a až překvapivě dobrý a svěží byl Müller Thurgau. Dal se tu ochutnat i "tvrdý". Výborná domácí slivovice měla také úspěch.
Za šest hodin na místě jsem nakonec ani zdaleka vše nestihl. Ve třech sklípcích, které ležely dále od centra, jsem vůbec nebyl, plánované druhé kolo po "top" sklípcích už se mi také nepovedlo, protože akce v šest večer končila. Celkový dojem byl ale příjemný, snad jen ten katalog mi trochu chyběl.