Anglosaská království. 2. Anglosaská společnost a stručné dějiny Kentu

25. října 2017 v 16:55 | milasko |  Germáni
Půda zůstávala u Anglosasů dlouho ve společném majetku rodů, rod zastupoval jedince před státem. Důležitou roli si uchovával kmen (Sippe). Králové byli dlouho spíše vojenskými náčelníky, na spolurozhodování se podíleli kmenoví velmožové prostřednictvím rady. V té zasedali witanové (moudří). Witangemot (shromáždění witanů) nahrazoval dřívější shromáždění všech bojovníků kmene. Byli zde členové vládnoucí dynastie, zástupci vysoké šlechty, dvorští úředníci, biskupové a náčelníci správních okrsků. Scházel se několikrát do roka, zpravidla o významných křesťanských svátcích. Evropskou zvláštností je, že státní listiny nebyly psány latinsky, ale anglosasky.
Nejvyšším vládce Anglosasů byl král označovaný jako bretwalda (bretanwealda, snad vládce Británie). V anglosaských kronikách jsou tak označováni tito panovníci, ovládající rozsáhlejší celky než bylo jen jedno z království doby heptarchie:
Ælle ze Sussexu (asi 477-asi 514)
Caewlin z Wessexu (560?-asi 591)
Æthelbert z Kentu (591-616)
Readwald z East Angliee (616-627)
Edwin z Northumbrie (627-632)
Oswald z Northumbrie (633-641)
Oswiu z Northumbrie (641-670)
Egbert z Wessexu (802-839)
Královský úřad byl volený, i když byl zpravidla volen člen vládnoucí dynastie. Královský dvůr (Hall) byl tvořen královými lidmi, byli tu ale i členové starých rodů, později pak biskupové. Hlavním zdrojem královských příjmů byly panovníkovy statky, které spravoval scireman, též sciregerefa (odtud šerif). Ten měl zároveň na starosti berní správu kraje. Základní správní jednotkou bylo scire (shire), obdoba franského hrabství. To je doloženo nejprve ve Wessexu, odtud se zřejmě šířilo i dále, až nakonec byla celá Británie rozdělena na 39 shires. V jejich čele stál ealdorman, jmenovaný králem a witany. Měl funkci vojenskou a soudní. Funkci soudce ale od 10. století převzal šerif. Souběžně s vytvářením hrabství se utvářela i správa církevní. V sídle šerifa obvykle sídlil i biskup. Nižší jednotkou než hrabství byla hundred, pozůstatek kmenového zřízení, která měla na starosti nižší soudnictví a s ní pojila církevní jednotka farnost. Církev měla v Anglii v porovnání s říší Franků značnou autonomii. Volba biskupů byla svobodná a jejich vliv na dění ve státě značný. Autorita papeže u panovníků byla mimořádná.
Obyvatelstvo se dělilo na čtyři třídy: šlechtu (earlcundmen), svobodné (ceorls), polosvobodné (leats) a otroky (theows). Klíčové bylo zemědělství, většina měst po příchodu Anglosasů upadla, význam si udržela některá římská centra jako Londinium, Eboracum (York), Colonia (Lincoln) nebo Belgarum (Winchester), která byla centry řemesel a relativně skromného obchodu.
Kent byl království Jutů na jihu Anglie. Původ je asi odvozen od keltského kmene Ceintů, který zde původně žil. Po svém příchodu ovládli Jutové nejprve ostrov Thanet. Jejich pozdější spory s Brity mělo vyřešit vyjednávání, na které ale přišli ozbrojení a překvapené Brity pobili. Již koncem 6. století zde máme doložené království, do kterého proniká křesťanství. Král Ethelbert (Æthelbert) ho jako první anglosaský panovník počátkem 7. století přijal. Po jeho smrti ale moc království postupně klesá. V roce 686 bylo dobyto Wessexem. Po krátkém čase cizí nadvlády se sice vláda původní dynastie navrátila, po roce 725 se ale země rozdělila na tři části. Od 2. poloviny 8. století sílí vliv Mercie, kde vládl mocný král Offa. Ten nakonec koncem 8. století zemi ovládl. Na počátku 9. století zde vládli jako králové Kentu jeho nástupcové. Když byla roku 825 Mercie poražena Wessexem, byl jím podroben i Kent.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama