Ujukská kultura Sibiře

1. května 2018 v 9:09 | milasko |  Pravěk - archeologické kultury
Jedná se o kulturu skythské epochy, která se rozvíjela v 7. - 3. století př. n. l. na území dnešní republiky Tuva. Název má podle místa prvních nálezů v údolí řeky Ujuk. Z daného období pochází řada pohřebišť s poněkud odlišným způsobem pohřbívání. Časté jsou hliněné kurgany, nacházející se zejména ve střední a severní Tuvě. Jsou nepříliš vysoké (0,5-3 m) a velmi rozdílné podle velikosti (průměr od 3,5 do 100 m). Kolem těch největších ještě bývají kamenné ohrady a příkopy. Pod kurgany se nacházejí v hloubce 1-2 metrů pravoúhlé hroby, ohraničené dřevěnými sruby, jejichž stěny jsou orientovány podle světových stran. V jednom hrobě bývá obvykle několik těl. Mrtví leží ve skrčené poloze na levém boku, hlava směřuje na západ nebo severozápad. Prakticky po celé Tuvě se nacházejí také kamenné kurgany, jejichž podzemní části jsou víceméně shodné s výše uvedenými, v některých případech jsou tu ale místo podzemních srubů pouze jakési komory z velkých kamenů, někdy mají mrtví pod hlavou jakousi kamennou "podušku". Někdy byli mrtví položeni jen do jámy pod kamenným násypem. Zvláštností jsou tzv. chereksury, nacházející se hlavně na jihu Tuvy. Zde se jedná o kamenný násep, kolem něhož je asi ve vzdálenosti 20 m vytvořený kamenný kruh, spojený s centrálním náspem radiálními kamennými paprsky, takže pří pohledu shora to celé připomíná jakési kolo od vozu. Obvyklé zde byly podzemní sruby.
K pohřební výbavě mužů patřil akinakes skythského typu v dřevěném nebo koženém pouzdru. Ve starších hrobech byl bronzový, v mladších (vzácněji) i železný. Méně častá jsou bronzová bojová kladiva s dřevěnou rukojetí. K výzbroji dále patřil krátký skythský luk a šípy s bronzovými a kostěnými hroty. Mužské lebky někdy nesou stopy vážných či smrtelných zranění. Vedle zbraní se v hrobech objevuje i různé nářadí, jako nože (vesměs bronzové), šídla, jehly, kameny k drcení obilí, části koňských postrojů, dále hliněné, dřevěné nebo bronzové nádobí, bronzová zrcadla, náušnice, ochranné amulety, zvířecí figurky apod.
Nedaleko kurganů ještě bývají pomníky, které mají rituální charakter a nesloužily jako hroby. Obvykle se jedná o osm kamenů, velkých asi jeden metr, které tvoří kruh o průměru 5-10 m. Snad sloužily k nějakým obřadům na památku zemřelých. Velmi zajímavými památkami jsou také tzv. "jelení kameny". Ty jsou tvořeny velkými, dobře otesanými kamennými deskami či sloupy, vyzdobenými vyobrazeními jelenů. Zřejmě také sloužily kultu zemřelých. Jiná vyobrazení zvířat, opět nejčastěji jelenů, najdeme na skalních rytinách. Jsou vytvořeny ve skythském zvěrném stylu. Vedle reálných zvířat se tu objevují i mytická, např. gryfové.

Nálezy svědčí o tom, že obyvatelstvo se živilo hlavně chovem koz, ovcí a krav, důležitý byl také kůň, sloužící hlavně k jízdě a důležitý při válečných střetnutích. Zdejší lidí také dobývali měď, železnou rudu i zlato a zabývali se metalurgií. Oblečení si šili z plsti a kůží, oděvy mužů a žen se asi příliš nelišily.
Kultura Ujuku je sice na jedné straně svébytná, z druhé strany ale jednoznačně zapadá do širšího komplexu kultury severoíránských kmenů Eurasie. Blízké rysy má zejména s kulturou Pazyryku na Altaji. Rozdílné typy pohřbů a dochované lebky zároveň naznačují, že obyvatelstvo nebylo etnicky jednotné. Na severu žilo čistě europoidní obyvatelstvo, na jihu je zřetelná mongoloidní příměs. Mongoloidní elementy sem pak pronikaly ještě ve větší míře zejména v závěrečné fázi vývoje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama