Hornoobská kultura

16. února 2019 v 8:48 | milasko |  Pravěk - archeologické kultury
Rozvíjela se na Severním Altaji od 3. do 9. století n. l. Vznikla v důsledku pronikání nových kmenů, které vytlačily ale částečně i asimilovaly místní lid bolšerečenské kultury. Mohlo se jednat o kmeny ugorské ze severu, některé prvky ale spojují tuto novou kulturu i s tureckými Kypčaky. Hradiště se nacházela většinou na návrších při menších řekách, přítocích Obu, využívala maximálně terénu, ležela obvykle na okraji nějaké terasy nad řekou, byla chráněna nepříliš velkými příkopy a valy. Obydlími byly pravděpodobně polozemnice se srubovou nadzemní částí a jedním ohništěm. Předpokládá se, že se jednalo o rodovou společnost, u níž sociální diferenciace ještě příliš nepokročila.
Celkově bylo asi obyvatelstvo etnicky poměrně pestré. V inventáři celkově nepříliš bohatých hrobů se často objevují udidla, luky hunského typu, železné nože, dále také mnoho kostí domácích zvířat, u žen nápadné náušnice ve tvaru otazníku. Různé ozdoby, jako jsou náhrdelníky či náušnice z bronzu, skla nebo kamene, se nacházejí v mužských i ženských hrobech. Jednalo se o převážně pastevecký lid, který choval hlavně koně, využívané i jako obětní zvířata. Jejich kůže, lebka a kosti byly kladeny do mohyl. Byl chován i skot, vždy mimo sídliště. Našlo se ale také množství kostěných hrotů šípů, což dokazuje velký význam lovu. Harpuny zase dokládají rybolov. O tom, že zde existovalo i zemědělství, svědčí kovové hroty oradel a také žulové mlecí kameny na obilí, obvykle o průměru asi 28 cm. Předpokládá se, že důležitou roli v obživě mělo i sběračství.
V hrobech bojovníků se nacházejí kompozitní luky, železné hroty šípů, zbytky toulců, bojové sekyry, palaše, hroty kopí. Ochranná zbroj se dochovala velmi vzácně. Keramika navazuje na kulajskou, má kruhové dno a široké hrdlo. V horní části bývá zdobená pásy vytlačovaného ornamentu. Hroby mají obvykle podobu menších kurganů. Nad nehlubokou pohřební jámou byly mohyly o výšce asi 0,5 m a průměru do deseti metrů. Mrtví byli pokládáni nejčastěji směrem na západ, s hlavou otočenou k severu, ale kosti jsou silně ohořelé, podobně jako další věci v hrobě. Zdá se, že v jámě byl rozdělán velký oheň, který byl ale ještě hořící zasypán hlínou. Děti měly zřejmě velmi nízký sociální status, o čemž se zdá mimo jiné svědčit i to, že jejich kosti nejsou příliš ohořelé, zřejmě si s pohřbem nedávali tak velkou práci jako u dospělých.
Z doby rozmachu turkutských kaganátů (6. - 8. století) jsou doklady obchodních a kulturních kontaktů s Turkuty, nejednalo se ale o jejich expanzi. O něco silnější pronikání tureckého elementu z jihu přichází v 8. -9. století, kdy v stepích na jihovýchodě soupeřili Ujgurové a Kyrgyzové. O tom asi svědčí pohřby s koněm. Nicméně pás borových lesů v Poobí, nevhodný pro život typických kočovníků, zřejmě poměrně úspěšně zpomaloval turecký postup do tohoto regionu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama